← Zpět na Články

Přílišná nezávislost je reakcí na trauma

Ostatní

Neschopnost přijímat podporu od druhých je reakce na trauma. Naprogramování „nepotřebuji nikoho, udělám si to raději sám/sama" je taktika přežití.

Potřeboval/a jsi ji, abys chránil/a své něžné srdce před týráním, zanedbáváním, zradou a zklamáním od těch, kteří tu pro tebe nemohli být nebo nebyli. Kvůli rodičům, kteří nebyli s tebou — z vlastní vůle, nebo proto, že museli mít tři pracovní úvazky, aby tě uživili. Kvůli milencům či milenkám, kteří nabídli sexuální intimitu, ale ne bezpečný přístav, který ctí tvé srdce. Kvůli přátelům, kteří vždy brali víc, než dávali. Je to reakce na všechny situace, kdy ti někdo řekl „spolu to zvládnem" a pak tě opustil a nechal si vyžrat tvůj díl i ten svůj.

Během cesty ses naučil/a, že lidem opravdu nemůžeš důvěřovat — nebo že bys jim mohl/a věřit, ale jen do určité míry. Přílišná nezávislost je problém důvěry. Naučil/a ses: pokud se vyhnu situacím, kdy bych se na někoho musel/a spolehnout, nebudu muset být zklamaný/á, když se u mě neobjeví nebo mě opustí… protože oni mě vždycky opustí, že? Možná tě tuto strategii přežití naučily i generace zraněných žen a mužů před tebou.

Přílišná nezávislost je prevencí zlomeného srdce. A tak nikomu nevěříš. A nevěříš ani sobě, že si umíš vybrat, koho k sobě pustíš.

Důvěřovat znamená naději, důvěřovat tě činí zranitelným/ou. A tak jsi přísahal/a „už nikdy!" Ale je jedno, jak si to maluješ a s jakou hrdostí tvrdíš, že tahle přehnaná nezávislost je přesně to, co jsi vždycky chtěl/a — přiznej si pravdu: je to tvé zraněné, zjizvené, zlomené srdce, které se ukrývá za nedobytnou hradbou. Neprostupnou. Nic a nikdo se tam nedostane. Žádné zranění, žádné emoce… ale ani žádná láska. Tvrze a brnění jsou pro ty, co jsou ve válce, pro ty, kteří věří, že bitva přichází.

Je to traumatická reakce. Dobrá zpráva je, že přiznané trauma může být vyléčeno.

Zasloužíš si podporu. Zasloužíš si zažít opravdové partnerství. Zasloužíš si lásku. Zasloužíš si, aby někdo podržel tvé srdce. Zasloužíš si být zbožňován/a, opatrován/a. Zasloužíš si, aby ti někdo řekl „odpočiň si, já se o to postarám" a tento slib skutečně dodržel. Zasloužíš si přijímat. Jednoduše proto, že existuješ.